Nevím, proč se to děje, ale už kdysi dávno jsem u sebe vypozoroval potřebu vidět krásu tam, kde je velmi málo předpokládaná. A tenhle tyrkysový krasavec je toho důkazem. Má už sice nalítáno, pravděpodobně je svědkem nesčetného množství pingpongových výměn, ale v mých očích tento beton zraje jako víno. Úplně zapadá do mého interiérového vkusu “staré versus nové”, přesto obojí krásné. Kontrast čistého interiérového designu a obrazu s destruktivním feelingem. Minimalismus versus členitá abstrakce. Tento podivný pohled pravděpodobně zásadním způsobem ovlivňuje mou tvorbu v rámci akrylových obrazů. Asi se snažím napodobit čas, povětrnostní vliv či přírodu samotnou, která tvoří na povrchu umělecká díla. Stačí se jen koukat kolem sebe.
Když jsem tyto pingpongové stoly s nadšením obíhal a fotil z všemožných úhlů, slyším malou holčičku: „Mami, co tam dělá ten pán?” Maminka bohužel nenašla relevantní odpověď.
